1.) Vidím, co kupuji
Jelikož většina sekáčového oblečení už byla nejednou vyprána, vidím, jak oblečení vypadá v běžném provozu. Nepřekvapí mě sražení látky, nebo posunutí švů po prvním vyprání. Když oblečení už něco vydrželo a pořád vypadá dobře, mám jistotu, že ještě hodně vydrží.
2.) Můžu mít svůj styl
Zatímco v sekáči mám možnost najít poklad, originál nebo vysněný kousek, v pobočkách velkých oděvních značek najdu to, co všichni ostatní. A hlavně jedno a to samé. Stejné střihy a barevnosti – o kterých někdo zrovna řekl, že jsou in. Moje osobní invence už s tou záplavou stejnosti v obrovském množství jen těžko něco udělá. Přijde mi legrační, když pak v módním časopise čtu, jak mít svůj styl – na dvojstraně zaplněné obrázky outfitů, který mají jen v jednom vagónu metra na sobě 3 lidi.
3.) Šetřím svou peněženku
Asi nemusím detailně rozepisovat, že sekáče jsou vždy levnější volbou než oděvní řetězce, pokud mě zajímá poměr cena/výkon. Obyčejně se dá koupit v sekáči vlněný kabát, jehož kvalita může sloužit desítky let, za cenu kabátu na jednu sezónu z akrylu/polyesteru z obchoďáku.
4) Snižuji množství textilního odpadu
Kdyby se t e ď přestalo na planetě vyrábět oblečení, ještě děti našich dětí by to nemusely řešit. Vyrobeného oblečení na naší planetě je tolik, že by nám vystačilo na desetiletí. Jenže nevystačí. Protože ho vyhazujeme a kupujeme nové. Ročně se vyrobí okolo 100 miliard kusů oblečení. Z toho 60% končí na skládkách ještě v témže roce.1 Přičemž 70 % textilního sběru z vyspělých zemí končí v Africe, většina na skládkách.2
5.) Nekupuji chemii
Na výrobu jednoho trička je použito nepředstavitelné množství chemie. Od pesticidů na bavlněném poli, přes toxické sloučeniny při barvení až po chemikálie na finální úpravy povrchů. Při zpracovávání textilu se každý rok spotřebuje 9 miliard kg chemikálií – asi 2000 různých druhů, z nichž je 16 hodnoceno jako zdraví neškodlivých. A my potom do toho chemického koktejlu zabalujeme holé tělo. Dobrá zpráva je, že praním se dokáží chemikálie z textilií uvolňovat. Proto je důležité před prvním nošením vždy nový kousek vyprat. A nebo nakupovat v sekáči a využít výhody, že už to za vás někdo udělal několikrát.
6.) Šetřím zdroje
Uvádí se, že na výrobu jednoho trika je zapotřebí 2700 l vody. Přičtu-li k tomu zmíněnou chemii, lidskou práci a ropu potřebnou na transfer jednotlivých surovin v procesu výroby:
Uzbekistán (vypěstování bavlny) -> Indie (výroba tkaniny) -> Čína (barvení) – > Bangladéš (šití) -> Turecko (finální úpravy) získám množinu zdrojů, které byly spotřebovány na výrobu jednoho kousku oblečení, pokaždé když stojím u pokladny obchodního domu.
7.) Podporuji lokální ekonomiku
6 z 20 nejbohatších lidí planety prodává oblečení.4 Pokaždé, když vytahuji kreditní kartu v obchodě zavedené fast fashion značky, odesílám svůj výdělek (nejčastěji) na druhý konec planety někomu, kdo ho potřebuje prokazatelně ze všech lidí nejméně. Nákupem lokálních značek, v lokálních obchodech, v lokálních sekáčích, podporuji zaměstnanost a ekonomiku v ČR. Moje výplata zůstává tady a tvoří zisk místních firem, který je v Čechách následně zdaněný, čímž opětovně přispívá českému státu i ekonomice.
8.) Nezneužívám lidskou práci
Zatímco vlastníci fast fashion oděvních značek jsou ti nejbohatší lidé světa, lidé, kteří naše oblečení reálně šijí, jsou ti nejchudší na světě. V rozvojových zemí, kde sídlí textilní průmysl, je uzákoněna minimální mzda 1,90 USD na den. Obecně je na planetě 21 milionů lidí nuceno pracovat pod výhružkou násilí či trestu. Odhaduje se, že na světě pracuje 168 milionů dětí. Nucená a dětská práce jsou typické nešvary textilní výroby.
To – jak a kde utrácíme své peníze – je důležité. Pokaždé, když koupíme nějaký kousek od fast fashion značky (ve slevě jen za 150 Kč no neber to), podporujeme zavedený systém. Pokaždé, když kupujeme lokálně, když kupujeme věci, co jsou již v oběhu, volíme změnu a podporujeme ty, kteří ji umožňují.
Zdroje:
1) V. Blabla Hubková; Fashion Revolution a textilní odpad; 2016
2) Fashion Revolution; Funzine #002: Loved Clothes Last; 2017
3) V. Blabla Hubková; Fakta o módním průmyslu; 2016
4) Fashion Revolution; Funzine #001: Money Fashio Power; 201