Od začátku roku 2021 máme kvůli covidu zavřeno. Je to taková zvláštní doba, takové vakuum, které nás uvěznilo v nějaké fázi našich životů. Jediné, k čemu se člověk musí upnout, aby se z toho nezbláznil je práce. Chodila jsem do obchůdku a přemýšlela, jak začít zase nějak fungovat, jak si najít zas cestu k lidem, co nás mají rádi a rádi u nás nakupují. Dřív, když bylo normálně otevřeno, jsem fotila věci v nabídce a používala fotky jako reklamu, teď jsem je začala fotit věci a vystavovat do prodejního alba k rezervaci a zakoupení přes výdejní okénko. Motivovaly mě chvíle, kdy zas na chvilku uvidím známé orouškované tváře při vyzvednutí knihy nebo oblečení. Začala jsem tedy vytahovat jarní a letní kousky, fotit je, a lidé mi začali o oblečení, knihy, a ostatní věci psát. Komunikujeme spolu sice jen přes facebook, ale dává mi to nějakou naději, že to, co jsme tu vybudovali a dobře zajeli může přes velké nesnáze fungovat v malé míře dál, že světlo na konci tohoto covidového tunelu je čím dál blíž a jednou přijde den, kdy budeme moci zas svobodně otevřít a bez omezení a restrikcí zas budeme lidem dělat každodenní radost z pěkných nebo jedinečných věcí. Opět obchůdek dostojí svému smyslu a peníze potečou do dobrých rukou lidí, kteří s nimi budou vytvářet hodnoty pro své okolí, pro společnost ve které žijeme.

Od začátku roku 2021 máme kvůli covidu zavřeno. Je to taková zvláštní doba, takové vakuum, které nás uvěznilo v nějaké fázi našich životů. Jediné, k čemu se člověk musí upnout, aby se z toho nezbláznil je práce. Chodila jsem do obchůdku a přemýšlela, jak začít zase nějak fungovat, jak si najít zas cestu k lidem, co nás mají rádi a rádi u nás nakupují. Dřív, když bylo normálně otevřeno, jsem fotila věci v nabídce a používala fotky jako reklamu, teď jsem je začala fotit věci a vystavovat do prodejního alba k rezervaci a zakoupení přes výdejní okénko. Motivovaly mě chvíle, kdy zas na chvilku uvidím známé orouškované tváře při vyzvednutí knihy nebo oblečení. Začala jsem tedy vytahovat jarní a letní kousky, fotit je, a lidé mi začali o oblečení, knihy, a ostatní věci psát. Komunikujeme spolu sice jen přes facebook, ale dává mi to nějakou naději, že to, co jsme tu vybudovali a dobře zajeli může přes velké nesnáze fungovat v malé míře dál, že světlo na konci tohoto covidového tunelu je čím dál blíž a jednou přijde den, kdy budeme moci zas svobodně otevřít a bez omezení a restrikcí zas budeme lidem dělat každodenní radost z pěkných nebo jedinečných věcí. Opět obchůdek dostojí svému smyslu a peníze potečou do dobrých rukou lidí, kteří s nimi budou vytvářet hodnoty pro své okolí, pro společnost ve které žijeme.

Veronika Janečková